Viadukt Pernink
V bývalém hornickém městečku Pernink založeném roku 1532 saskými horníky je technickou zajímavostí impozantní klenutý kamenný viadukt. Jedná se o nejvýše položené dílo svého druhu v síti současných Českých drah (902 m n. m.). Most má šest oblouků a dosahuje výška až 20 m.
Muzeum těžby cínu – Horní Blatná
Původní městské muzeum v Horní Blatné vzniklo již před rokem 1938 a zaniklo počátkem padesátých let. V roce 1977 vytvořilo Karlovarské muzeum novou expozici zaměřenou na těžbu cínu v Krušnohoří. K vidění jsou zde modely důlní techniky, mineralogické sbírky, cínové nádobí. Od roku 2001 bylo muzeum rozšířeno o malou regionální galerii. Muzeum je součástí naučné stezky Vlčí jámy.
Vlčí jámy
V místech, kde kdysi ložiska rudy vystupovala až na povrch, postupovalo se do podzemí zahlubováním. Tam pak byly vyrubány komory. Čas od času se ovšem stalo, že strop komory nevydržel a zřítil se i s okolními stěnami. Tímto způsobem vznikla i největší propadlina Vlčích jam na dole Wolfgang, 120 m dlouhá a 14 m široká. Odkryla nám tak i zbytky starých důlních chodeb. Na vrcholu zájmu turistů ale stojí bývalý důl Jiří, úzká žíla s hloubkou 20 m. Díky tvaru průrvy zde dochází pouze k omezené výměně vzduchu, což má za následek velmi chladné klima i v letních měsících. Vzpomeňte si na to, až se budete chtít skrýt před nesnesitelnými letními vedry. Začátkem října roku 1813 byl důl Jiří dokonce cenným zdrojem ledu pro raněné v bitvě národů u Lipska.
Naučná stezka Vlčí jámy začíná na náměstí Sv. Vavřince v Horní Blatné a končí v téže obci u muzea. Má celkem 7 zastávek a měří 5,5 km. Součástí stezky je i Blatenský vrch s rozhlednou, odkud je úžasný výhled do okolí. Z trasy se také můžete pohodlně napojit na známý Blatenský příkop.
Blatenský příkop
Příkladů dokonalého soužití člověka s přírodou je v Krušnohoří bezpočet a jedním z nejznámějších a nejzachovalejších je právě Blatenský příkop. Jeho výstavba byla zahájena roku 1540 a dokončena o čtyři roky později. Rozvíjející se hornictví na Blatensku tehdy vyžadovalo obrovské množství vody, především jako zdroj energie pro samotné doly i úpravny rud. Jedinými vodními zdroji tu ovšem byla říčka Černá a Blatenský potok, což narůstajícím potřebám rozhodně nestačilo.
Blatenský příkop přiváděl vodu z Černé a z oblasti božídarských rašelinišť, ústil pak do Blatenského potoka nedaleko obce Horní Blatná. Jen co byl příkop dokončen, vznikly v jeho okolí desítky nových dolů a hutí. Takový poklad k sobě samozřejmě přitahoval pozornost okolních obcí, které vzácnou vodu potřebovali stejně jako Blatenští. Spory ukončil až roku 1570 Maxmilián II., který přiřkl Horní Blatné dědičné právo vybírat vodní poplatky „po všechny časy“. Po ukončení těžby našla voda z příkopu uplatnění v místním průmyslu a požární ochraně.
V drsných horských podmínkách ovšem nestačilo jen vykopat samotnou strouhu. Příkop musel být dostatečně chráněn před rozmary počasí, především pak před nánosy sněhu a ničivými vichřicemi. Proto byly kolem příkopu vysázeny smrky a některé jeho části se v zimě zakrývaly větvemi. K regulaci přítoku sloužily hráze se stavidly, přepady a odváděcí kanály. Celkovou údržbu mělo na starosti několik stálých dozorců, kteří zajišťovali nutné opravy. Nejrozsáhlejší rekonstrukce se příkop dočkal v letech 1995 – 2001.
Roku 1980 byl Blatenský příkop vyhlášen technickou kulturní památkou a dnes vede po celé jeho délce naučná stezka. Začíná asi 1,5 km západně od známého střediska Boží Dar a kousek nad Horní Blatnou se napojuje na neméně zajímavou naučnou stezku Vlčí jámy. Blatenský příkop měří necelých 12 km, má celkem 23 zastávek a v příjemně poklidném tempu vám zabere zhruba 4 hodiny. Do obou městeček na jeho koncích je dobré autobusové spojení, do Horní Blatné se navíc dostanete pohodlně i vlakem.
Důl Mauritius
Národní kulturní památka, největší cínový důl v českém Krušnohoří je starý přes 470 let. Jedna z jeho nejstarších štol, štola Kryštof, je otevřená od května do září pro veřejnost. Zažijte jedinečné podzemní dobrodružství v největším cínovém dole v českém Krušnohoří.
Štola Kryštof je jednou z nejstarších štol dolu Mauritius. Začátek její ražby spadá již do druhé poloviny 16. století a využívána byla přes 200 let. Štola se do dnešních dnů dochovala v původním stavu, a slouží tak jako názorná učebnice ražby důlních děl a dobývacích metod užívaných od 16. do 18. století.
Úvodní část štoly byla po dlouhých desetiletích znovu odkryta v roce 2008 a poblíž původního ústí byl vybudován nový kamenný portál. V roce 2014 byly ve štole dokončeny rozsáhlé zabezpečovací a díky několikaletému úsilí města Abertamy, které je vlastníkem dolu Mauritius, a Spolku přátel dolu sv. Mauritius a zejména díky finanční dotaci Evropské unie z programu Cíl 3 na podporu přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko se tak nyní s unikátním podzemím dolu Mauritius, národní kulturní památky ČR a jedné z lokalit zařazených do nominace Hornické kulturní krajiny Erzgebirge/Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO, může seznámit i široká veřejnost.
Štola Johannes – světové dědictví UNESCO
Jedním z nejpozoruhodnějších rudních revírů v České republice je skarnový revír Zlatý Kopec (dřívější název Kaff), nacházející se ve strmém svahu nad pravým břehem Zlatého potoka, v bezprostřední blízkosti státní hranice s Německem.
Zlatý Kopec se nachází nedaleko známého horského střediska, nejvýše položeného města ve střední Evropě, Božího Daru. Již od dvacátých let 16. století se zde dobývaly rudy cínu, železa, mědi a později i zinku. Celé návrší Kaff s nesčetným množstvím povrchových dobývek, odvalů, zabořených šachet a štol si zachovalo autentický charakter historické montánní krajiny. I proto bylo toto území prohlášeno, v rámci krajinné památkové zóny, za chráněnou kulturní památku České republiky a tvoří významnou součást společné česko-německé nominace „Hornické kulturní krajiny Erzgebirge / Krušnohoří“ k zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO.
Největším dolem revíru Zlatý Kopec - Kaff byl důl Johannes, který byl v provozu bez výraznějších přestávek od 16. století do 70. let 19. století. Ještě ve 20. letech a znovu v 50. - 60. letech 20. století zde byl prováděn hornický průzkum. Jde o mimořádně zachovalý komplex historických důlních děl, ve kterém staří horníci vyrazili podzemní komory obrovských rozměrů, jaké lze i jinde ve světě vidět jen málokde. V tomto směru je důl Johannes naprosto výjimečný. I tyto unikátní komory, z nichž největší má půdorysné rozměry 60 x 20 m, při výšce 10 až 12 m, si nyní může prohlédnout každý, kdo se vydá do podzemí dolu Johannes, jejž město Boží Dar za pomoci dotace z programu Cíl 3 Evropské unie zpřístupnilo pro veřejnost. Teplota ve štole je 7 st. C.
Přírodní park Jelení vrch
Přírodní park Jelení vrch se rozkládá na ploše 36 km2 a připomíná šumavské pláně. Jedná se o cennou přírodní lokalitu, kde naleznete i Velký močál s rozsáhlými porosty borovice, blatky, brusnicí, vlochyní a masožravou rosnatkou okrouhlolistou. Součástí parku jsou i zbytky dolu na cín a zajateckého tábora s rozpadajícími se administrativními budovami, garážemi a ubytovnami pro totálně nasazené, zachované ve stejném stavu, jako když byly opuštěny po skončení války. Dnes slouží už jen hráčům paintballu, kteří zde nalezli ideální místo pro hru, plné skrýší a zákoutí uprostřed krásné přírody. Území je protkáno podzemními chodbami a šachtami a není proto vhodné chodit mimo vyšlapané cesty.
Park Jelení vrch navazuje na přírodní park Přebuz a zasahuje až k obci Nové Hamry, kam se dostanete údolím podél Rolavy. Po pravé straně se rozkládá masiv Jelení vrch s nejvyšším vrcholem U štoly (941 m n.m.), po levé jsou to Bučiny, strmě stoupající horský hřeben, často měnící směr silnice svými sedly a sedélky. Nabízí mnoho pěkných cest, které vás zavedou až do obcí Potůčky a Horní Blatná.
Božídarské rašeliniště
je chráněné území mezi Božím Darem a Rýžovnou. Jde ve skutečnosti o celý komplex rašelinišť, která přecházejí jak do smrkových porostů, tak i do horských rašelinných luk. Celému území dominuje vrch Špičák (1115 m).
Stezka rašeliništěm vede po povalovém chodníku, procházet se budete mezi keříky vřesu, borůvky, brusinka, zakrslou klečí, případně smrkovým porostem. Právě souvislý výskyt kleče dokazuje, že rašeliniště dosáhlo posledního stadia svého vývoje a že dochází k jeho degradaci.
Rašelina bývá někdy označována jako nejmladší uhlí. Na řadě rašelinišť se těžila nebo těží. Výjimkou není ani Božídarské rašeliniště. Systematická těžba zde začala již v 18 století. Rašeliniště bylo odlesněno, k odvodnění sloužila pravoúhlá síť odvodňovacích kanálů. Voda pak byla odváděna hlavním příkopem. Kvádry rašeliny (borky) se získávaly ručním rýpáním. Drobivá rašelina byla vtlačována do zvláštních forem. Těžba rašeliny zde skončila definitivně za druhé světové války. Některá místa bývalé těžby jsou nyní zatopena.
Rašeliníků je velké množství druhů, všechny jsou si však vzájemně podobné. Mohou být zelené, nažloutlé nebo načervenalé, často jde o reakci na množství světla. Jen na Božídarském rašeliništi je jich 24 druhů.
Stezka začíná nedaleko obce Boží Dar u autobusové zastávky (možnost parkovat autem), silnice směr Myslivny, Horní Blatná, případně už vyjdětě z Božího Daru podchodem od hospůdky Špičák.
Ježíškova cesta
je jediné místo, kde se můžete setkat s blonďatým Ježíškem po celý rok, třeba i uprostřed parného léta. A také třeba s netopýrkem Pírkem, Hvězdulkou, Skákošem a s dalšími ježíškovými pomocníky. Hádáte správně – řeč je o Božím Daru, kde byla v prosinci roku 2007 otevřena populární Ježíškova cesta. Pro dospělé příjemná procházka božídarskou krajinou, pro děti dobrodružná výprava plná překvapení.
Vybrat si můžete ze dvou okruhů různé délky: pro nejmenší je určena tzv. Malá Ježíškova cesta dlouhá 5,6 km, zdatnější výletníci můžou vyzkoušet Velkou Ježíškovu cestu o délce 12,9 km. Oba okruhy začínají v místním infocentru (muzeu), kde si vyzvednete Ježíškův zápisníček. Do něj si děti budou zapisovat své odpovědi na úkoly, které na ně čekají v roztomilých zastávkách se střechou v průběhu celé cesty. Většina zastávek je navíc vybavena malou atrakcí typu nejrůznějších prolézaček, skluzavky, kladiny nebo houpačky. Až dojdete do cíle, tj. opět do infocentra, pochlubte se vyplněným zápisníčkem a za odměnu dostanete Ježíškovo razítko a malé překvapení.
Cestu nemusíte absolvovat jenom pěšky, trasa je přímo ideální k pěkné projížďce na kole. Horská kola si můžete půjčit v některé z božídarských půjčoven, např. v Yettibike, kde seženete i dětské vozíky. V zimě se Ježíškova cesta upravuje jako běžecká stopa – jde o jednu z nejoblíbenějších božídarských tratí, kterou zvládnou i ne právě zkušení běžkaři.
Becherplatz – Karlovy Vary
Přestavbou bývalé 170 let staré továrny Becherovky vznikl v samém centru Karlových Varů jedinečný turistický prostor. Svým vzhledem navozuje atmosféru starobylého náměstí z 19. století. Zde v muzeu Becherovky se dozvíte zajímavosti spojené s výrobou tak zvaného 13. pramene, prohlídnete si sklepy se sudy naplněné zrající becherovkou, bude vám promítnut film o historii až současnosti výroby likéru, prohlídka muzea je zakončena degustací. Otevřeno je celý týden od 9. do 17. hodin.
Dále zde můžete posedět v originální restauraci a ochutnat pivo malého pivovaru Karel IV, který je její součástí.
Vybrat si můžete z následujících piv:
Karel IV. světlý 11° - pivo plzeňského typu nefiltrované a nepasterizované, vařené z moravských sladů a českých chmelů.
Karel IV. polotmavý 12° - jantarové nefiltrované a nepasterizované pivo s jemnou hořkostí. Je uvařeno ze čtyř druhů sladů, které se v pivu vyznačují lehkou oříškovou chutí.
Karel IV. tmavý 13° - silnější tmavé pivo vařené ze čtyř druhů sladů s velkým zastoupením barevných sladů, které v pivu dělají kávovou chuť.
Karel IV. speciál 15° - silné hutnější pivo s vyváženou hořkostí a delší dobou zrání.
Karel IV. pšeničné 12° - svrchně kvašené pivo s lehce nakyslou a osvěžující banánovou chutí.
Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím - Kovářská
Muzeum věnované největšímu leteckému boji 2. světové války nad Českou republikou je otevřeno o víkendech a ve středu po celý rok.Expozice sestává z trosek havarovaných letounů, výstroje a uniforem letců, modelů letadel a diorámat, desítek historických fotografií a dokumentů. Chronologicky seznamuje nejen s průběhem bitvy a osudy jejích účastníků, ale také s leteckou válkou 1939-45. Každoročně ve výročí bitvy Muzeum organizuje setkání veteránů a celodenní program pro veřejnost. Hlavní část expozice je věnována samotné letecké bitvě 11. 9. 1944. Zde můžete nalézt detaily o jednotkách účastnících se bitvy a pozadí mise 100. bombardovací skupiny 11.9.1944. Vystaveny jsou také dokumenty a výpovědi letců účastnících se bitvy, nepublikované fotografie věnované pamětníky a účastníky bitvy a rodinami padlých letců. Část expozice je věnována konci války, včetně zastoupení posledních letců RAF, USAAF, Luftwaffe a Sovětského letectva, padlých na území ČR na jaře 1945.